Září
28. 9. 2008
Tak už neslyším kolem sebe němčinu, ale češtinu a taky už neplatím eurama a všechno se mi najednou zdá levné :-) Přesídlila jsem zpátky do Prahy na pěknou kolej, no jo poslední rok na koleji...a možná i poslední studijní.
Ze začátku jsem se tak rozkoukávala a byla jsem zvědavá na to, co je nového, co se změnilo (v obchodě jsem se marně pokoušela platit padesátníkama)...teda i já jsem se změnila. Vídeň mi dodala energii a chuť opět studovat na VŠE a to tak, že mě to i baví (alespoň první školní týden mi to tak připadalo, co bude dál, uvidíme). A právě tohleto jsem opravdu nutně potřebovala.
Ve čtvrtek jsme konečně našly s Evikem čas, abychom se spolu sešly a bylo to jako dřiv, šly jsme na moooc dobrej vegetariánskej(!) oběd, pak do kavárny a pak pro změnu do další kavárny a já jsem si to moc užívala. Protože vídeňské kavárny jsou klasika, ale pražské kavárny jsou podle mě mnohem mnohem lepší...a to mi ve Vídni chybělo. Takže jsme hodovaly celé odpoledne (a to znamená, že zanedlouho v rubrice kavárnička přibydou nové typy, kam v Praze zajít :-) a povídaly a bylo to příjemné kavárenské odpoledne.
A při přecházení z jedné kavárny do druhé jsme šly a najednou jsme nevěděly, jestli jdeme dobře a prostě jako na zavolanou se před námi objeví mapa. Stačil mi letmý pohled na mapu, načež jsem zavelela, že jdeme dál rovně a na další ulici a jsme tam a Evik se tvářila nedůvěřivě a říkala, že si myslí, že ten náš správnej směr je na opačnou stranu a dodala, že normálně má dobrej orientační smysl, ale jak se ocitne vedle mě, tak jí nějak nefunguje...."
:-)
Jo, a pointa je v tom, že jsme do té kavárny opravdu došly po té cestě, jak jsem říkala, no né, že bych přece jen měla nějaký skrytý orientační smysl?
A teď si jdu pustit Bibli.
Ze začátku jsem se tak rozkoukávala a byla jsem zvědavá na to, co je nového, co se změnilo (v obchodě jsem se marně pokoušela platit padesátníkama)...teda i já jsem se změnila. Vídeň mi dodala energii a chuť opět studovat na VŠE a to tak, že mě to i baví (alespoň první školní týden mi to tak připadalo, co bude dál, uvidíme). A právě tohleto jsem opravdu nutně potřebovala.
Ve čtvrtek jsme konečně našly s Evikem čas, abychom se spolu sešly a bylo to jako dřiv, šly jsme na moooc dobrej vegetariánskej(!) oběd, pak do kavárny a pak pro změnu do další kavárny a já jsem si to moc užívala. Protože vídeňské kavárny jsou klasika, ale pražské kavárny jsou podle mě mnohem mnohem lepší...a to mi ve Vídni chybělo. Takže jsme hodovaly celé odpoledne (a to znamená, že zanedlouho v rubrice kavárnička přibydou nové typy, kam v Praze zajít :-) a povídaly a bylo to příjemné kavárenské odpoledne.
A při přecházení z jedné kavárny do druhé jsme šly a najednou jsme nevěděly, jestli jdeme dobře a prostě jako na zavolanou se před námi objeví mapa. Stačil mi letmý pohled na mapu, načež jsem zavelela, že jdeme dál rovně a na další ulici a jsme tam a Evik se tvářila nedůvěřivě a říkala, že si myslí, že ten náš správnej směr je na opačnou stranu a dodala, že normálně má dobrej orientační smysl, ale jak se ocitne vedle mě, tak jí nějak nefunguje...."
:-)
Jo, a pointa je v tom, že jsme do té kavárny opravdu došly po té cestě, jak jsem říkala, no né, že bych přece jen měla nějaký skrytý orientační smysl?
A teď si jdu pustit Bibli.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář