Právě dnes jsem přišla na to, že ačkoliv jsou mé stránky poměrně nové, už jim něco chybí. Ano, je to blog.
Jak jsem poslední dny neměla co dělat a jako obvykle jsem surfovala na netu, prošla jsem také celou řadu blogů. Tak jsem si řekla, že si tu taky jeden založím, i když to pravděpodobně nikdo kromě mě číst nebude :-) Koneckonců, jak jsem si sama ověřila, čtení blogů je strašná ztráta času.
Jsem na koleji a je mi smutno. Dnes jsem totiž měla poslední hodinu kurzu angličtiny. Já vím, že to není žádná tragédie, ba naopak, příští týden už se dozvím, jestli to k něčemu bylo, protože budu dělat FCE. No, měli jsme moc dobrou lektorku, moc pěkné hodiny to s ní byly. A jí bylo smutno, že už je konec, tak to na nás tak nějak přenesla...a taky už jsem si tak nějak zvykla na ty lidi v tom kurzu, ale nějak jsme se nestačili víc sblížit... Naše lektorka odjede za pár dní učit angličtinu do Číny. Angelo, přeju ti tam hodně štěstí!
To je v životě krásné i zajímavé, že člověk se náhodně setká se spoustou lidí jen na určitý okamžik nebo po určitou dobu a každé to setkání v něm zanechá určitou stopu, i když se to třeba nezdá. Pro mě jsou setkání hrozně důležitý.
Třeba setkání s mýma letošníma spolubydlícíma. Většina z nich už je někde ve světě, v Tunisu, v Anglii... Příští týden se stěhuje i moje spolubydlící z pokoje :-/ Pro změnu odjíždí do Itálie.Wendy, ráda jsem tě poznala! No, pak už tu zůstanu sama.
Další konec se bude konat 19. června. Doufám, že zdárně ukončím své bakalářské studium obhajobou bakalářské práce. Budou to čtyři roky, co su v Praze a taky čtyři roky, co studuju výšku. A taky čtyři roky, co jsme s Laďou od sebe tak daleko. Prahu jsem si za ty čtyři roky zamilovala. O škole se to říct moc nedá, nastal čas poznat taky něco jiného.
Tak nic, končím, jdu dělat něco užitečného.
Jak jsem poslední dny neměla co dělat a jako obvykle jsem surfovala na netu, prošla jsem také celou řadu blogů. Tak jsem si řekla, že si tu taky jeden založím, i když to pravděpodobně nikdo kromě mě číst nebude :-) Koneckonců, jak jsem si sama ověřila, čtení blogů je strašná ztráta času.
Jsem na koleji a je mi smutno. Dnes jsem totiž měla poslední hodinu kurzu angličtiny. Já vím, že to není žádná tragédie, ba naopak, příští týden už se dozvím, jestli to k něčemu bylo, protože budu dělat FCE. No, měli jsme moc dobrou lektorku, moc pěkné hodiny to s ní byly. A jí bylo smutno, že už je konec, tak to na nás tak nějak přenesla...a taky už jsem si tak nějak zvykla na ty lidi v tom kurzu, ale nějak jsme se nestačili víc sblížit... Naše lektorka odjede za pár dní učit angličtinu do Číny. Angelo, přeju ti tam hodně štěstí!
To je v životě krásné i zajímavé, že člověk se náhodně setká se spoustou lidí jen na určitý okamžik nebo po určitou dobu a každé to setkání v něm zanechá určitou stopu, i když se to třeba nezdá. Pro mě jsou setkání hrozně důležitý.
Třeba setkání s mýma letošníma spolubydlícíma. Většina z nich už je někde ve světě, v Tunisu, v Anglii... Příští týden se stěhuje i moje spolubydlící z pokoje :-/ Pro změnu odjíždí do Itálie.Wendy, ráda jsem tě poznala! No, pak už tu zůstanu sama.
Další konec se bude konat 19. června. Doufám, že zdárně ukončím své bakalářské studium obhajobou bakalářské práce. Budou to čtyři roky, co su v Praze a taky čtyři roky, co studuju výšku. A taky čtyři roky, co jsme s Laďou od sebe tak daleko. Prahu jsem si za ty čtyři roky zamilovala. O škole se to říct moc nedá, nastal čas poznat taky něco jiného.
Tak nic, končím, jdu dělat něco užitečného.